O fidulách
Fidula je prastarý smyčcový hudební nástroj jehož postupný vývoj vyústil v rodinu moderních smyčcových nástrojů jako jsou housle, viola a violoncello.
Vyvinula se někdy v 10. století z arabského nástroje zvaného rebab přes prostředníka v podobě byzantské lyry.
Ve středověkou se jednalo o jeden z nejrozšířenějších hudebních nástrojů, používal se k doprovodu zpěvu i ke hře instrumentální. Vzhledem v velkému rozšíření a absenci norem, měly středověké fiduly řadu tvarů, ladění a pravděpodobně i konstrukčních přístupů. Ikonografické doklady bohužel neumožňují posouzení zda byly nástroje lepené či dlabané nebo případné použití duše.
Při hraní se středověké fiduly nedržely jen pod bradou, ale často byly opřené o hruď podobně, jako je to ještě dnes občas vidět v lidové hudbě u kontr houslí.
Není-li požadováno jinak, jsou moje nástroje v zásadě historizující housle či viola: mají tedy stejnou menzuru i ladění a desky jsou spojeny duší. Do ceny nástroje není započítána cena strun, protože ta může být u houslí značná a nároky muzikantů se liší.
Encyklopedie Brittanica
Pavel Kurfürst, Hudební nástroje, Praha 2002
