Zdeněk Seidl - Hudební nástroje

V galeriích na této stránce si můžete prohlédnout více či méně věrné rekonstrukce historických hudebních nástrojů podle dochovaných ikonografických záznamů.
Řadu těchto nástrojů najdete ve sbírce Miloslava Vaváčka a vidět či slyšet je můžete v jeho programu Dudy - nástroj králů i žebráků.

Královské dudy podle Cantigas de Santa Maria

Cantigas de Santa Maria (CSM) je sbírka 420 mariánských písní z 13. století. Vznikla za vlády Alfonse X. Kastilského zvané ho El sabio (Moudrý) a dochovala se ve čtyřech rukopisech, z nichž jeden ve vlastnictví knihovny v paláci El Escorial je bohatě vyzdoben miniaturami hudebníků s nástroji a je to tak jeden z nejdůležitějších organologických pramenů z období vrcholného středověku.
Královské dudy mají krátký huk vedený paralelně s přednicí a obě píšťaly vycházejí ze společného štočku ve tvaru královské hlavy.

Královské dud\y podle Cantigas de Santa Maria
Přednice g¹-a², huk g/a
třešeňz, řezba hlavy krále, intarzované rozetky, mosazné kroužky

Královské dudy podle Cantigas de Santa Maria
Přednice c²-d³, huk c¹/d¹
javor/ palisandr,řezba hlavy krále, reliéfní řezba, leptaná mosaz, vbíjená mosaz, litý cín, dřevěné intarzie

Královské dud\y podle Cantigas de Santa Maria
Přednice c²-d³, huk c¹/d¹
zimostráz, řezba hlavy královny, intarzie, mosazné kroužky a koruna

Šestihlasé dudy podle Cantigas de Santa Maria

Další nástroj podle miniatury v Cantigas de Santa Maria jsou dudy s dvěma přednicemi a čtyřmi huky. Není jasné zda hrály všechny huky a přednice zároveň. Já jsem zvolil přístup, kdy obě přednice hrají spolu, ale huky hrají samostatně nebo maximálně ve dvojici.

Šestihlasé dudy podle Cantigas de Santa Maria
2 přednice g¹-a², g¹-d², huky G,A,D,E
třešeň, mozaiková intarzie, mosaz

Šestihlasé dudy podle Cantigas de Santa Maria
2 přednice g¹-a², g¹-d², huky G,A,D,E
třešeň, mozaiková intarzie, mosaz

Šestihlasé dudy podle Cantigas de Santa Maria
2 přednice g¹-a², g¹-d², huky G,A,D,E
javor, vypalované ozdoby, mosaz

Andělské dudy podle fresky z hradu Karlštejna

Důležitým a obsáhlým zdrojem pro organologická bádání na území středověkých Čech je schodišťový cyklus fresek na královském hradě Karlštejně z půle 14. století.
Cyklus zobrazuje 24 andělů, hrajících na různé dobové nástroje. Fresky se pozoruhodně dobře dochovaly až do 19. století, kdy byly bohužel při rekonstrukci hradu sneseny a poté znovu namalovány. Naštěstí podle přesných kopií, takže jejich dokumentační hodnota zůstala zachována.
Andělské dudy z Karlštejna představují prototyp nejběžnějších středověkých dud s jednou přednicí a jedním hukem. Huk na fresce vypadá být z jednoho dílu. Není jasné zda je to pouze malířovo opomenutí nebo zda to odpovídá skutečnosti; ladění huku by se pak neprakticky provádělo přímo na strojku. Já jsem se přiklonil k první variantě a huk jsem udělal ze dvou částí.

Dudy podle obrazu Niklause Manuela Smrt, žoldnéř a prostitutka

Niklaus Manuel byl švýcarský malíř, spisovatel a politik, který žil v Bernu v letech 1484 - 1530. Své obrazy tvořil pod vlivem Albrechta Dürera a Hanse Baldunga. Obraz Smrt, žoldnéř a prostitutka byl součástí rozsáhlého cyklu s motivy tance smrti vyvedeného na hřbitovní zdi dominikánského kláštera v Bernu. Zeď s originálem se bohužel nedochovala, takže podobu díla známe jen díky kopii ze 17. století.
Tanec smrti bylo ve středověku a ranném novověku ustálené výtvarné téma připomínající křehkost bytí a pomíjivost pozemského života v duchu latinského memento mori. Tyto tematické výjevy ukazovaly antropomorfizovanou smrt často hrající na dobové hudební nástroje k tanci lidem různých společenských vrstev.
Dudy, které zde Niklaus Manuel zachytil jsou zvláštní huky stylizovanými do jakýchsi luceren.

Hümmelchen podle torza z vraku lodi ze 17. století

Přednice těchto dud typu hümmelchen je vyrobená podle torza nalezeného ve vraku lodi potopené poblíž severoněmeckého města Uelvesbüll. Vrak byl nalezen roku 1994, dendrochronologicky datován do 17.století a dnes je k vidění v Námořním muzeu v Husumu.
Zbytek dud je doplněn podle obrazu Pastýř s dudami od holandského mistra Petera Wtewaela (1596 - 1660.)

Dudy podle iluminace v manuscriptu Maastricht book of hours

Maastricht book of hours nebo-li Maastrichtská kniha hodinek vznikla na počátku 14. století ve francouzském Liége a dnes je v majetku Britské národní knihovny.
Tzv. knihy hodinek byly nejrozšířenějším středověkým rukopisem. Obsahovaly obdoby klášterních denních modliteb pro laické věřící. Byly často bohatě iluminovány a to je i případ Maastricht book of hours.
Kniha je zabydlena bizarními postavami a groteskními výjevy: najdeme zde řadu hybridních postav napůl lidí - napůl zvířat, opice jezdící na kozlovi, lučištníka, jehož annus hraje na píšťalu nebo hudebníka, hrajícího hráběmi na kovářský měch jako na housle...
A najdeme zde také řadu zvláštních dud. Huky obvykle směřují paraleně s přednicí a jsou zakončené miskovitým roztrubem.

Měchuřinová píšťala podle skulptury z huti Matěje Rejska

Matěj Rejsek (1445 - 1506) byl český stavitel, sochař, kameník a samorostlý genius českého architektonického stylu zvaného jagellonská gotika. Podílel se na stavbě Prašné brány, Týnského chrámu v Praze a pak zejména na dostavbě chrámu svaté Brabory v Kutné Hoře, kde navázal na nedokončenou práci Parléřovu.
Pískovcová plastika Hudebníka s měchuřinovou píšťalou z Rejskovi huti tvořila součást výzdoby tzv. Hrádku v Kutné Hoře, a to po jeho přestavbě Janem Smíškem z Vrchoviště. Dnes je uložena v Lapidáriu Národního muzea v Praze.

Dudy podle iluminace ve Žlutickém kancionálu

Žlutický kancionál nechali zhotovit měšťané obce Žlutice v roce 1558 nákladem 283 kop grošů míšeňských. Jedná se o rukopisný utrakvistický zpěvník pro místní literátské bratrstvo.
Literátská bratrstva byly kostelní pěvecké sbory v českých městech 15. a 16. století. Bratrstva se skládala výhradně z mužů, ale mohla být katolická i nekatolická. Zrušena byla rozhodnutím Josefa II. v roce 1784.
Iluminátorem Žlutického kancionálu byl Fabián Puléř - významný český renesanční malíř známý svými iluminacemi utrakvistických liturgických knih a oltářními archy.
Rukopis se dnes nachází v knihovně Památníku národního písemnictví. Faksimile kancionálu je k vidění v expozici žlutického muzea.

Historické rekonstrukce